Představte si živočicha, který sežere rostlinu. „Úplně běžná věc”, řeknete si, ale co když tomu bude naopak? Jistě to tak běžné nebude, ale vyskytuje se spousta rostlin, které tuhle schopnost mají. Běžně tyto rostliny nazýváme masožravými.

   Již v době, kdy žil Charles Darwin panovalo u lidí nadšení z fantastických báchorek o obřích pastech láčkovek požírajících lidi nebo o sublimatkách pohlcujících krokodýly.  Charles Robert Darwin sdílel jejich nadšení, ale ne jejich důvěřivost. Jeho kniha Hmyzožravé rostliny ( Insectivorous plants ), vydaná roku 1875, byla první podstatnou knihou o nich. Neobsahovala jen informace o přirozeném prostředí těchto rostlin a jejich popis, ale i výsledky jeho dlouhodobých pokusů s různými podpůrnými prostředky. Měl je natolik rád, že mucholapku podivnou ze Severní Ameriky nazval jako nejzajímavější a nejkrásnější rostlinu světa, která ho možná zajímala víc, než jeho evoluční teorie.

   Tyto rostliny mají různé způsoby, jak živočicha nalákat a strávit. Některé dokonce dokáží vyvinout aktivní pohyb.